Po vzrušujících závodech šampionátu v regionech Evropa / Střední východ / Afrika (EMEA) a Ameriky nazrál čas pro třetí a poslední dílek mozaiky, region Asie a Oceánie. Mnozí předpovídali, že půjde o nejsoutěživější závodní den, protože téměř každý z 16 hráčů v poli měl legitimní šanci porazit japonského šampiona „World Tour 2020 – Sydney“ Takumu Miyazona a postoupit do světového finále 2020 jako nadějný favorit. Stejně jako v regionech EMEA a Amerik se všichni soutěžící účastnili přes video. Z toho 10 jezdců bylo z Japonska, tři z Austrálie – jedním z nich byla Emily Jonesová, zcela první žena, která se dostala do regionálního závodu – jeden z Nového Zélandu a dva z Hongkongu.

Formát letošního ročníku šampionátu FIA GT Championships 2020 byl upraven a skládá se ze tří hlavních regionů – Asie a Oceánie, Amerik a EMEA – v každém z nich je 16 soutěžících, kteří vzešli z 12 nejvýše umístěných závodníků na žebříčku daného regionu a čtyř dalších hráčů, kteří svá místa získali v časovce extra etapy. Soutěží se ve třech závodech, pro které pořadí na startovním roštu každého z nich určí 10minutová kvalifikace – 10 nejvýše umístěných jezdců si pak rozdělí body.

Takuma Miyazono z Japonska již měl zajištěnou vstupenku na světová finále, a tak z regionu Asie a Oceánie mohli postoupit jen tři hráči. (Poznámka: Na světová finále postoupilo osm soutěžících z regionu EMEA a čtyři z regionu Amerik.) Horko nastalo okamžitě, jakmile jezdci zaujali pozice na startovním roštu prvního závodu.

1. závod

Podle očekávání nešlo pro Takumu Miyazona z Japonska (Kerokkuma_ej20) o procházku růžovým sadem, protože jen tak tak dokázal porazit svého krajana Ryotu Kokubuna (Akagi_1942mi) a získat v 1. závodě na trati Red Bull Ring pole position. V tomto závodě na devět kol ve strojích skupiny Gr. B bylo nutné, aby každý vůz odjel celý závod na tvrdých pneumatikách (tedy bez přezouvání pneumatik nebo zastávek pro palivo). Za Kokubunovým vozem Peugeot RCZ a Miyazonovou Hondou NSX byl Peugeot RCZ Codyho Nikoly Latkovskiho (Nik_Makozi) z Austrálie a Toyota 86 Kanaty Kawakamiho (SG_Kawakana) z Japonska. Startovní pole se skládalo jen z 15 vozů, protože jeden z favoritů – Tomoaki Yamanaka z Japonska – se kvůli technickým problémům nemohl prvního závodu zúčastnit, přestože v kvalifikaci zajel druhý nejlepší čas.

Po startu si jezdci počínali velmi opatrně – nepochybně zde sehrály svou roli nervy, ale také chtěli před riskantními manévry zahřát pneumatiky na optimální teplotu. Jakmile začalo 2. kolo, vypadalo to, že půjde o závod dvou koní, protože se dva přední jezdci začali ostatním vzdalovat. V polovině kola se ve střední skupině závodníků odehrávala spousta akce, protože šesté až jedenácté místo dělila přibližně jen pouhá sekunda. V čele jela Australanka Emily Jonesová (emreeree) s Toyotou 86, která všem jasně ukazovala, že má vše nezbytné, aby si to mohla rozdat s chlapci.

V polovině soutěže měli Miyazono a Kokubun náskok jeden a půl sekundy před Latkovskim na 3. místě, který měl obdobný náskok na Kawakamiho na 4., za kterým následoval Novozélanďan Matthew McEwen (AE_McEwen) v Nissanu GT-R.

V 6. kole se McEwen pokusil předjet Kawakamiho, když společně bok po boku projížděli 5. zatáčku, ale japonský jezdec se pevně držel své pozice a tvrdě dotírajícímu Novozélanďanovi zavřel dveře. Jonesová se mezitím nechala předjet dvěma vozy, čímž umožnila japonskému duu Shunsuke Imamura (DOJO_Racing_Shun) a Takuma Morita (hide250sp) získat 6. a 7. místo. Na začátku 7. kola se Kokubun, který byl nalepený na zadním nárazníku Miyazonovy Hondy NSX, začal chystat k jeho předjetí, zatímco McEwen si totéž připravil pro Kawakamiho.

Na začátku 8. kola nadešel pro Kokubuna okamžik pravdy a svůj manévr uskutečnil ve 2. zatáčce, Miyazona vybrzdil do vlásenky a po vnitřní straně jej předjel. Miyazono to nehodlal nechat bez odpovědi, rychle své NSX srovnal s Kokubunovým RCZ a v následující zatáčce se znovu ujal vedení.

Oba dva vozy u sebe zůstaly přilepené až do 2. zatáčky následujícího, závěrečného kola. Kokubun v téměř identickém zopakování předchozí předjetí znovu zvolil vnitřní stopu, jenže Miyazonova NSX tentokrát driftovala 3. zatáčkou trochu zeširoka, což Kokubunovi umožnilo vozy srovnat. RCZ a NSX pak několik dalších zatáček jely bok po boku a ani jeden z jezdců nechtěl druhému darovat byť jediný centimetr. Kokubun však zřejmě chtěl víc a v závěrečné zatáčce závodu se protlačil vpřed. Jeho mistrovská ukázka řízení mu v 1. závodě přinesla vítězství a vyslala Miyazonovi jasnou zprávu, že ho hodlá připravit o jeho korunu z World Tour. Svým obvyklým konzistentním způsobem jízdy získal 3. místo Latkovski a první pětici pak 4. a 5. místem uzavřeli McEwen a Kawakami.

2. závod

Druhý závod dne byl sedmikolový sprint na náročné trati Mount Panorama Motor Racing Circuit v závodních vozech Gr. 3 (opět se celý závod jel na tvrdých pneumatikách). Jak bylo uvedeno dříve, pořadí na startovním roštu každého závodu byl určeno samostatnou 10minutovou kvalifikací, takže každý jezdec začínal s čistým štítem, a to včetně Japonce Tomoakiho Yamanaky, který vyřešil své technické problémy a kvalifikoval se na 7. místě. Na prvních místech startovního roštu byla známá jména: pole position obsadil Ryota Kokubun (Japonsko) a jeho Chevrolet Corvette, druhé místo Cody Nikola Latkovski (Austrálie) se svým vozem Volkswagen GTI VGT a ze třetí pozice startoval Japonec Takuma Miyazono (Aston Martin V12 Vantage).

Zdálo se, že Kokubun se hodlá rychle od ostatních utrhnout, protože si už v polovině prvního kola vybudoval nad na druhém místě jedoucím Latkovskim více než sekundový náskok. Dalším tvrdě útočícím vozem byl Hyundai Genesis Japonce Shunsukeho Imamury, který předjel Dodger Viper SRT Matthewa McEwena z Nového Zélandu a zaujal 4. místo.

Na začátku 2. kola pak Miyazono úspěšně předjel v první části cílové rovinky Latkovskiho GTI VGT a obsadil 2. místo. Obhajující šampion se evidentně hodlal pomstít a zaměřil se na Kokubunovu Corvettu. Vozy na rovinkách dosahovaly rychlosti 280 km/h a Latkovski za této situace bojoval při průjezdu točitým horským úsekem tratě s řízením svého Volkswagenu GTI VGT, díky čemuž se Imamurovi a McEwenovi podařilo smazat ztrátu, kterou na Australana měli.

V polovině závodu se Kokubun řítil vpřed a měl 1,6sekundový náskok na Miyazona, který měl naopak 1sekundový náskok na Latkovskiho jedoucího na 3. místě.

Ve 4. kole předjel Yamanaka se svým Lexusem RC F na 5. místě jedoucího McEwena, jen aby dobytou pozici Dodge Viper získal zpět na rovince za cílovou čárou. Tento souboj umožnil Shogovi Yoshidovi (Japonsko) ve Volkswagenu Beetle a jeho krajanovi Kanatu Kawakamimu v Jaguaru F-Type dotáhnout se na ně a zahájit bitvu čtyř vozů o 5. místo.
Protože jen tři jezdci (plus Miyazono) mohli postoupit do světových finále, každá pozice i každý bod byly životně důležité a bylo zřejmé, že si jezdci uvědomují, co je v sázce.

V 6. kole udělal Imamura maximum proto, aby donutil Latkovskiho udělat chybu, a přilepil svůj Genesis na zadní nárazník Volkswagenu… jenže Australan zůstal i pod tlakem ledově klidný, držel svůj vůz ve vhodné jízdní stopě a nedovolil Japonci předjet ho. V posledním kole se Imamura do boje vrhl naplno a krátce se na rovince před Latkovskiho dostal, jeho Hyundai Genesis však díky tomu najel do následující zatáčky příliš rychle a vyjel z tratě. Naštěstí pro Imamuru se mu podařilo dostat vůz pod kontrolu a vrátit se na trať, aniž by ztratil pozici, ale jeho naděje dojet na 3. místě vzala za své.

Když mávl šachovnicový praporek, byl to Kokubun, kdo projel cílem jako první. Svým dalším brilantním výkonem po celý závod předčil Miyazona na 2. místě. Na 3. místě pak dojel Latkovski následovaný Imamurou na 4.

Velké finále

Přestože se Japonec Ryota Kokubun dostal do velkého finále s maximálním počtem 24 bodů, není vzhledem k dvojnásobnému počtu bodů udělovaných v posledním závodu dne žádné vedení zcela bezpečné, jak jsme již viděli u předchozích regionálních šampionátů. Pole position v tomto nejdůležitějším závodě na 27 kol, který se jel na trati Fuji International Speedway, zaujal Kokubun z Japonska, za nímž následovalo trio jeho krajanů: Takuma Miyazono, Tomoaki Yamanaka a Shogo Yoshida. Stejně jako v ostatních závodech velkého finále usedli soutěžící do výkonných vozů Red Bull X2019 Competition. Na rozdíl od prvních dvou závodů dne museli tentokrát soutěžící zajet nejméně jedno celé kolo na měkkých, středně tvrdých i tvrdých pneumatikách a současně také bylo třeba doplňovat palivo, takže strategie zastávek v boxech mohla ve výsledku závodu sehrát zásadní roli.

Před startem z jízdy se Kokubun rozhodl pro středně tvrdé pneumatiky, zatímco Miyazono, Yamanaka a Yoshida zvolili na začátek měkké. Jakmile závod odstartoval, zaútočili Miyazono a Yamanaka na Kokubuna a první zatáčku tak projížděli ve třech. Jako první z ní vyjel Yamanaka, následovaný Kokubunem a Miyazonem. Yamanaka, který propásl první závod a ve druhém získal pouze šest bodů, potřeboval nutně dobrý závěr, aby nepřišel o možnost účasti na světových finále. Do závodu se proto zoufale vrhl, což se projevilo. Australan Cody Nikola Latkovski a Novozélanďan Matthew McEwen se zatím drželi za Yoshidou a hledali příležitost, jak narušit první japonskou čtveřici. Na začátku 2. kola předjel Miyazono Kokubuna a zaujal 2. místo, zatímco polovina závodního pole – ti, kteří závod začali na tvrdých pneumatikách – zajela do boxů, protože splnila požadavek na využití nejpomalejších gum. Z prvních devíti vozů pouze dva – Kokubun a Latkovski – zůstaly na středně tvrdých pneumatikách, zatímco zbytek jezdil na měkkých.

Ve 4. kole Kokubun bržděný pomalejšími pneumatikami přenechal svou pozici nejdříve Yoshidovi a poté i McEwenovi, který předjel japonského bodového vůdce v cílové rovince rychlostí 300 km/h a zaujal 4. místo. Po propadu na 7. pozici měl již Latkovski dost středně tvrdých pneumatik, a tak zamířil do boxů, kde přezul na měkké. Na trať se poté vrátil na 9. místě. O dvě kola později prolétla kolem Kokubuna Australanka Emily Jonesová jedoucí rovněž na měkkých Michelinkách a usadila se na 6. pozici.

V 6. kole zajel do boxů konečně i Kokubun, ale k překvapení všech nepřezul na měkké, nýbrž na tvrdé pneumatiky a jeho plánem bylo dokončit posledních dvacet kol na měkkých gumách. Byla to odvážná strategie, ale bude také správná? Na trať se vrátil na 9. místě hned za Latkovskiho, kterého zadržoval hongkongský jezdec Calvin Tong.

Na druhém místě jedoucí Miyazono zajel poprvé do boxů v 9. kole – opět přezul na měkké pneumatiky a oba pomalejší typy si tedy ponechal na později. Na trať se vrátil na 4. místě za McEwena a Yoshidu. O kolo později zajel do boxů vedoucí jezdec Yamanaka a také zvolil měkké pneumatiky. Nedokázal se však na trať vrátit před Miyazona, a protože McEwen rovněž zajel do boxů, patřila první dvě místa Miyazonovi a Yamanakovi. Po rychlém promíchání pořadí se McEwen na tvrdých pneumatikách ocitl na 4. pozici a Latkovski se probojoval na 5. V polovině závodu bylo pořadí Miyazono, Yamanaka, Yoshida, McEwen a Latkovski.

Poté však na McEwena udeřila pohroma, když na konci 13. kola dostal 2sekundovou penalizaci za ignorování čar v boxové uličce, čímž se propadl o jednu pozici na 8. místo. Zatímco si odpykával svůj trest, předváděla Emily Jonesová své schopnosti při pronásledování svého krajana Latkovskiho ve snaze získat 4. místo. Duo japonských jezdců Miyazono a Yamanaka se mezitím vytvořilo téměř 4sekundový náskok na Yoshidu jedoucího na 3. místě.

V 16. kole dostaly Latkovskiho naděje na úspěch v šampionátu devastující úder, když mu bylo uděleno několik penalizací za ignorování čar v boxové uličce. Jediné, co nyní mohl udělat, bylo jet co nejčistěji a nejrychleji, jak byl schopen, a modlit se, aby skončil s dostatečným počtem bodů na postup do světových finále.

V 19. kole se Miyazono rozhodl splnit požadavek na jízdu s tvrdými Micheliny a předal vedení Yamanakovi. Pokud by se Yamanaka dokázal udržet v čele závodního pole, postoupil by do světových finále s body nazbyt, zbývalo však ještě dost závodění. V následujícím kole zajel Yamanaka do boxů a přezul na středně tvrdé gumy. Také Miyazono si to zamířil do boxů a přezul na středně tvrdé pneumatiky v naději, že na nich odjede zbytek závodu.

V 21. kole se Emily Jonesová krátce ujala vedení závodu. Přestože ji ještě čekala zastávka v boxech, skutečnost, že jela na prvním místě, všem ukázala, že se v šampionátu FIA GT Championships může žena směle měřit s muži. Bohužel penalizace, kterou Jonesová dostala, znamenala předání vedoucí pozice Yoshidovi a o dvě kola později ji na 6. místě předjel Latkovski, což byl pro něj velice důležitý krok, neboť 6. místo v cíli by mu zajistilo lístek na světová finále.

Poté co vedoucí jezdci Yamanaka a Yoshida naposledy zastavili v boxech kvůli přezutí pneumatik a doplnění paliva, vrátili se na trať za Miyazonem. Pak se náhle objevil Kokubun, který na rovince předjel Yoshidu a zaujal 3. místo. V tomto závodě však Miyazona nikdo nemohl dostihnout: Jako první projel cílem a předvedl tak opět svou tradiční ukázku brilantní jízdy a strategie zastávek v boxech. Ačkoli nepotřeboval získat byť jediný bod, aby se kvalifikoval na světová finále, vyhrál titul regionálního šampiona a dokázal tak, že skuteční závodníci si nikdy neberou volno. Na 2. místě dojel Yamanaka, který se tak se 20 body zázračně kvalifikoval do boje o světový titul, přestože se zúčastnil pouze dvou závodů ze tří. Třetí místo obsadil Kokubun a doplnil tak kompletní japonské stupně vítězů. Pokud jde o Latkovskiho, který skončil na neuspokojivém 6. místě, ten se s celkovým počtem 20 bodů dokázal přece jen vmáčknout do výběru pro světová finále.

Miyazono po závodě prohlásil: „Abych řekl pravdu, nevěděl jsem, jestli mám dneska na vítězství, ale teď se mi ulevilo, když je po všem. I když jsem měl v kapse automatickou kvalifikaci na světová finále, cítil jsem, že pokud se přihlásím do regionální soutěže, potřebuji vyhrát – nejen kvůli hrdosti, ale také proto, že jde o důležité body do světového finále.“

Výsledky regionálního finále (Asie a Oceánie) seriálu Nations Cup 2020