TOKIO, Japonsko (27. října 2019) – Ryota Kokubun z Japonska, jehož celou dobu podporoval nadšený dav, byl dnes oceněn titulem vítěze soutěže Nations Cup pátého kola Gran Turismo World Tour 2019, které je součástí šampionátu FIA Certified Gran Turismo Championships. Kokubun se stal prvním japonským hráčem, který stanul v roce 2019 až na vrcholu stupňů vítězů. Byl to víkend intenzivního ježdění naplněného vzrušením, kde nechyběly závody jednoho typu vozu GR Supra GT Cup ani exhibiční závod Manufacturer Series. Nations Cup jednoduše nezklamal a davy diváků naplnily sál Mega Web Toyota City Showcase a sledovaly všechny soutěže, mezi něž patřila kvalifikace 6 nejlepších, dva semifinálové závody, opravná skupina a velké finále.

Formát soutěže Nations Cup zůstal pro Tokio beze změny a první čtyři závodníci v semifinále se automaticky kvalifikovali do velkého finále, zatímco ti na 5. až 10. pozici dostali další šanci v opravné skupině, kde se museli pro postup probojovat mezi první čtyři. Pro všechny ostatní tu byla jen slova: „Sayonara, uvidíme se příští rok.“

Kokubun si svým vítězstvím nad ostatními 24 předními světovými hráči zajistil vstupenku do světového finále v Monaku, které se bude konat ve dnech 23. a 24. listopadu a kde bude bojovat proti dalším vítězům World Tour, Nicolásovi Rubilarovi z Chile, Igoru Fragovi z Brazílie a Mikailu Hizalovi z Německa, i proti dalším hráčům, kteří se kvalifikovali prostřednictvím internetových online seriálů.

Semifinále A

Bizarní je to správné slovo, jakým popsat toto první semifinále. Díky skvělé jízdě při kvalifikaci 6 nejlepších si Japonec Takuma Miyazono zajistil pole position pro semifinále A, které se odehrálo v podobě dvanáctikolového závodu na obtížném okruhu Sardegna – Okruh A. Usadil se do nově představeného Jaguaru Vision Gran Turismo, což je krásný, ale na ovládání poněkud složitý elektrický vůz s pohonem všech kol a výkonem podobným strojům F1. Řidiči byli povinni použít jak střední, tak i tvrdé pneumatiky po dobu minimálně dvou po sobě jdoucích kol.

Jakmile zelená vlajka odmávla začátek závodu, karavana vozů vyrazila, aby se dostala co nejrychleji za první zatáčku, avšak Rick Kevelham z Nizozemska šel do akce příliš tvrdě a zabořil příď svého Jaguaru do zádě vozu Manuela Rodrígueze (Španělsko). Následná řetězová reakce vedla k hromadné srážce, která vyřadila vedoucího závodníka Miyazona i jezdce startujícího z druhé pozice Adriana Carrazza (Brazílie). Kevelham okamžitě obdržel penalizaci 10 sekund, ale závodní komisaři rozhodli, že tak velký incident opravňuje k restartu celého závodu a vydali vůbec první červenou vlajku na mistrovstvích FIA GT Championships.

Poté, co se vozy seřadily na svých původních místech na roštu, tedy s výjimkou Kevelhama, který byl za zavinění srážky poslán až dozadu, zelená vlajka odmávla závod podruhé a okamžitě tím vyzvala k dalšímu nelítostnému boji ještě před první zatáčkou. Od začátku bylo jasné, že Miyazono se ve voze Jaguar VGT necítí pohodlně, vjíždí do první zatáčky příliš zeširoka, a tak klesá až na 5. místo. Vedoucí pozici převzal Carrazza pronásledovaný v těsném závěsu Andrewem Brooksem z Kanady a Nicolásem Rubilarem z Chile.

Později ještě během úvodního kola Rubilar projel 9. zatáčku zeširoka, narazil do zdi a pak se vrátil na trať, jen aby vjel do cesty několika dalším vozům, včetně toho patřícímu Brooksovi, který dostal smyk a klesl až na poslední místo. Carrazza a Španěl Coque López, který začal na 8. místě, se dokázali vyhnout chaosu a zaujmout 1. a 2. pozici.

Akce ani ve druhém kole zdaleka neskončila, neboť vypukla intenzivní bitva o 3. místo. Vozy Miyazona, Adama Wilka z Austrálie a Rodrígueze do sebe narážely jak autíčka na pouťovém autodromu (jenže v rychlosti 200 mil v hodině!). Během zuřivého boje o 3. místo získali Carrazza a López pětisekundový náskok nad zbytkem jezdců.

Na začátku 6. kola, tedy v polovině závodu, bylo pořadí následovné: Carrazza, López, Rubilar a Miyazono. Japonský jezdec se však brzy vzdal své pozice, když zajel do boxů, aby přezul na požadované pneumatiky z tvrdé směsi. Poté ho následovali vedoucí závodníci v 8. kole, kdy taktéž přezuli na pomalejší tvrdé gumy. Ačkoli si Miyazono probojoval cestu zpátky na 4. pozici, předjel ho Adam Suswillo z Británie, který jel na rychlejších, středně tvrdých pneumatikách.

V posledních dvou kolech se López lepil na záda Carrazzova Jaguaru VGT v zoufalé snaze objevit skulinu, která by mu umožnila prodrat se dopředu, avšak Brazilec předvedl na trati doslova vytrvalost pitbula, když Španěla až do samého konce nepustil před sebe. Rubilar předvedl, proč se již dříve do Monaka kvalifikoval, když svým úžasným manévrem předjel Wilka a zajistil si tak 3. místo. A pokud jde o domácího závodníka Miyazona, čekala ho opravná skupina, protože Wilka nedohonil a skončil na 5. místě.

Semifinále B

Druhý semifinálový závod se ukázal být poněkud krotký ve srovnání s děním v semifinále A, přestože se konal v extrémně deštivých podmínkách na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Aby toho nebylo málo, řidičům byl do tohoto sedmikolového závodu přidělen vůz Porsche 911 RSR s motorem vzadu.

Obrovský dav doslova zadržel dech, když zelená vlajka odmávla start a Ryota Kokubun z Japonska vedl z pole position ostatní závodníky do první zatáčky. Protože všechna auta byla na pneumatikách do deště, pro tento závod nebyly nutné žádné zastávky v boxech.

Během úvodních fází závodu Kin Long Li z Hongkongu krátce ztratil kontrolu nad svým vozem, narazil do Kevana Poundera z USA a nakonec poslal italského jezdce Salvatora Maraglina mimo trať. Za tuto nehodu byla Liovi vyměřena penalizace 2 sekundy, což ho v podstatě vyřadilo ze hry. Na konci 1. kola bylo tedy pořadí následující: Kokubun, Australan Cody Nikola Latkovski, Francouz Rayan Derrouiche a Japonec Tomoaki Yamanaka.

Vypadalo to, že Latkovski předjede Kokubuna ve 4. kole, ale povedlo se mu mírně vyjet z trati, což mu vyneslo penalizaci 0,5 sekund. Díky tomu Latkovski přehodnotil svou strategii, zůstal trpělivý a namísto vlastní horlivosti čekal na příležitost, až se sama objeví.

V 6. kole Ital Giorgio Mangano brilantně projel úsekem Les Combes – zatáčkami 7, 8 a 9 – a následně převzal důležitou 4. pozici od Yamanaky (Japonsko). V tuto chvíli již měli první tři jezdci nad zaostávající skupinou náskok 4,5 sekundy a Latkovski přilepený na zadní nárazník Kokubunova vozu hledal jakoukoli příležitost dostat se před něj. Japonský řidič si však udržel chladnou hlavu a brilantně odrazil veškeré dotíravé Australanovy pokusy předjet jej a projet tak cílem jako první. Derrouiche si udržel stálé tempo a dojel jako třetí, zatímco Mangano obsadil čtvrté místo, které mu garantovalo automatický postup do velkého finále.

Opravná skupina

Opravná skupina bývá obvykle drsná soutěž, při které jezdci zoufale bojují o setrvání ve hře a jedou skutečně na sto procent. Do opravné skupiny Nations Cupu v Tokiu byly řidičům přiděleny vozy třídy N500 a čekal je šestikolový noční sprint po dráze Tokyo Expressway – jižní vnitřní smyčka.

Miyazono startující z pole position vedl skupinu ve svém Lamborghini Huracán, zatímco auta za ním do sebe vzájemně narážela, aby si udržela svou pozici na tomto úzkém pouličním okruhu. Yamanaka, jehož Nissan GT-R NISMO odstartoval na druhém místě, klesl o jednu pozici, ale pak se tvrdě probil středem trati a sebral Miyazonovi jeho první pozici. To Miyazona natolik vyburcovalo, že se opět ujal vedení hned v 2. kole a zajel si tak pro snadnou výhru díky svému 2sekundovému náskoku.

Yamanaka naproti tomu ztratil svůj rytmus, když jej Miyazono předjel, což vedlo k tomu, že ho nakonec dohnali a následně předjeli i Francouz Baptiste Beauvois (Honda NSX), Maraglino (Porsche 911 GT3) a Rodríguez (Lexus LC 500), čímž celkově klesl na 5. místo a z turnaje vypadl.

Velké finále

Velké finále se sestávalo z osmi kol po legendárním okruhu Le Mans a jezdci pilotovali závodní vozy Formule F1500. Pouze v Gran Turismo Sport můžete vidět a zažít na vlastní kůži závodní formule na okruhu Circuit de la Sarthe. Tyto čistokrevné závodní mašiny vyvinuly na rovince Mulsanne rychlost až 390 km/h!

Sál se naplnil elektrizující atmosférou, když dav hlasitě projevoval podporu domácím hrdinům, mezi které patřil Ryota Kokubun, který odstartoval z 2. pozice za Brazilcem Adrianem Carrazzem na pole position.

Závod startovaly vozy ze zastavení, což bylo vůbec poprvé ve finále World Tour. Každý vůz vyrazil čistě a Takuma Miyazono, který startoval závod na 9. pozici, se okamžitě probojoval dopředu kolem dvou vozů soupeřů a obsadil 7. pozici. Jeho krajan Kokubun pak brilantně předjel Carrazza a ujal se vedení závodu uprostřed 1. kola. Toto prvenství však nemělo dlouhého trvání, neboť japonský jezdec udělal hroznou chybu v úseku Esses, narazil do zábradlí a nechal Carrazzu a Španěla Coqueho Lópeze, toho času na 3. místě, aby ho předjeli.

Jako vždy byl Miyazono vychytralý a zastavil v boxech hned zkraje (v 2. kole), když si povšiml, že vedoucí jezdci začali na rychlých měkkých pneumatikách. Rozhodl se přejít ze středních na tvrdé gumy a ušetřit si měkké na konec závodu. Byl to riskantní krok, ale s ohledem na jeho nízkou pozici se vyplatilo zariskovat. V následujícím kole si udělali zastávku v boxech Kokubun a López, kteří oba přezuli na střední pneumatiky, zatímco Latkovski obul tvrdé a ušetřil si měkké na konec závodu stejně jako Miyazono. Mezitím se vedoucí jezdec závodu Carrazza rozhodl zůstat bez zastávky a vymáčknout co nejvíce kol ze svých měkkých pneumatik v naději, že si vytvoří nepřekonatelný časový náskok. Svým způsobem mu to vyšlo, protože když Brazilec v příštím kole zastavil a přezul na střední pneumatiky, vrátil se na trať s 1,5sekundovým náskokem před Kokubunem a udržel si první pozici. První pětku za nimi uzavírali López, Rubilar a Latkovski.

První trojice se začala vzdalovat od zbytku skupiny, přičemž Lopez na 3. pozici měl dokonce obrovský 11sekundový náskok nad Rubilarem na 4. pozici. Když už si všichni mysleli, že se bude rozhodovat mezi třemi prvními jezdci, vše se změnilo v okamžiku, kdy udělali své poslední zastávky v boxech a přešli na povinné tvrdé pneumatiky.

Během 7. kola Latkovski a Miyazono, kteří oba jeli na měkkých pneumatikách, začali ukusovat náskok první trojice. Otázka tedy zněla: Zbývalo jim dost času na dohonění Carrazzy, Kokubuna a Lópeze?

V půlce 7. kola Latkovski Lópeze dohnal a konstantní tlak vyvíjený na jeho osobu způsobil, že Španěl narazil do zábradlí a přišel o třetí místo. A pak se objevil Miyazono, který se hnal dopředu intenzivněji než zuřící býk. Japonci se naskytla příležitost v šikaně Ford Chicane a předjel zde jak Lópeze, tak i Latkovskiho, čímž si od diváků vysloužil obrovský jásot. Na vítězství však bylo pro japonského řidiče příliš pozdě, protože Carrazza i Kokubun byli nyní příliš daleko a mimo jeho dosah.

Později během téhož kola vedoucí jezdec Carrazza udělal chybu, která ho nakonec stála mistrovství. Vyjel z trati a dostal za to penalizaci 0,5 sek., což umožnilo Kokubunovi, aby ho předjel na rovince Mulsanne a dostal se do vedení. Nyní to byla bitva mezi dvěma vozy. Carrazza se lepil na zadní křídlo Kokubunova vozu a hledal jakoukoli skulinu, kterou by mohl proklouznout dopředu, ale Kokubun si udržel svůj klid a rozvahu a Brazilce před sebe nepustil, takže projel cílem jako první a stal se prvním japonským hráčem v roce 2019, který vyhrál Nations Cup. Latkovski získal nazpět 3. místo od Miyazona, který na trati zcela dodělal své pneumatiky, a první pětku pak uzavřel López.

Spolu s velkým vítězstvím získal Kokubun také ocenění Michelinský jezdec dne. Po závodě řekl: „Nikdy by mě ani nenapadlo, že bych mohl vyhrát, ale během semifinále jsem se cítil dobře a chtěl jsem udržet to skvělé tempo po celý závod. Ale vítězství ve velkém finále byl zázrak, takže jsem opravdu šťastný. Při závodech jsem si v minulosti zažil mnohá zklamání, takže jsem trénoval o to usilovněji. Myslím, že dnešek toho byl výsledkem. Nyní doufám, že si své tempo udržím až do finále v Monaku.“